Barva a zákal vody

Pitná voda by měla být zcela bezbarvá a čirá. Pokud má zbarvení nebo zákal, je to signálem organického či anorganického znečištění. Mírná barevnost vody neznamená přímo její škodlivost, ale negativně ovlivňuje chuť vody. Sediment a organické látky tvoří přírodní odstíny hnědé či zelené barvy, oranžovo-hnědý odstín značí obsah železa či manganu. Barvitost vody v důsledku výskytu nadlimitního množství železa je patrný také na chuti vody – vytváří pocit kovové chuti v ústech. Hnědý odstín vody může pocházet také ze rzi ve vodovodním potrubí. Barvitost vody je způsobena i organickými látkami z rostlin, kořenů a listů. Tato barvitost lze vyřešit uhlíkovým filtrem, který barvitost způsobenou organickými látkami vyřeší do normových hodnot. Příčinou barvitosti a zakalenosti vody je také sirovodík (způsobuje i zápach vody), jíl z podloží, koliformní bakterie a další mikroorganismy.

Zákal patří po barvě a chuti mezi hlavní smyslové charakteristiky vody. Jelikož se jedná o viditelný jev, jeho zjištění je okamžité. Zakalená voda nemusí být zdravotně závadné stejně jako voda s vyšší barvitostí, ale není doporučované ji pít, dokud není zjištěna příčina zákalu. Zdravotně nezávadný zákal způsobují pyly, organické látky a prachové částice. Bělavý zákal je způsoben vzduchem ve vodě, který při odstátí vody vyprchá a průzračnost vody se vrátí.